reklama

Babička (Stará mama) :o)

Byla moc hodná. Za celý svůj život jsem nepoznal nikoho, v kom by bylo tolik dobroty, lásky, optimismu, naděje a víry. Po celou dobu svého dětství jsem byl u babičky každé prázdniny, každý volný školní den. Vždycky mi říkávala: "Doma jsi tady, u mě. To, že jste se s "mamou" :o) odstěhovali neznamená, že jsi přišel o svůj domov tady." A já jsem to tak opravdu cítil.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (4)

Od svých zhruba deseti let, jsem poslední den školy domů zanesl vysvědčení, vzal si věci a šel na vlak k babičce. Ten den jsem vždy už obědval u ní. Pokaždé když jsem přijel, chtěla mi udělat jídlo, na které mám chuť. Já vždy prohlásil: "Hranolky!" Ona se vždy jen šibalsky usmála a v kteroukoli denní či noční hodinu mi hranolky usmažila. Ale ne ledajaké. Ze syrových brambor, na pánvi, na sádle. A s domácí tatarkou! Jedli jste někdy něco takového?V domě u babičky s velkou zahradou jsem prožíval nejkrásnější prázdniny, byl jsem zde svobodný a přece jsem toho nikdy nezneužil. Stačilo se prostě domluvit a potom dohodu jednoduše dodržet. Vše mi dovolila s nezměrnou blahosklonností a s vírou, že se na mne může spolehnout. Chodil jsem do letního kina, na taneční karnevaly, koupat se do rybníka, na dobrodružné výpravy s partou prázdninových kumpánů t.č. také u babiček. Když jsem potřeboval peníze, poslala mě babička do sběrny, kde jsem mohl prodat králičí kůžky, železo nebo starý papír. Jezdil jsem si po městě na jejím kole a vůbec jsem netušil, co pro mě tyto dny, strávené v její blízkosti budou znamenat.Vždy mi vyprávěla, obyčejně neobyčejné příběhy svého, ne vždy lehkého osudu. V jejím srdci však byl vždy optimismus a radost ze života. Ráda se starala se o zvířata a zvířata zase milovala ji. Když jsem si například jednou ve své klukovské tupohlavosti přinesl do našeho bytu psa, vzala si jej k sobě do domu, jako bychom byli předem domluveni.Vítr vlastního života mne pomalu odfoukával pryč z dětské bezstarostnosti a s babičkou jsme se potkávali stále méně častěji. I mne život podroboval mnoha zkouškám a babičku jsem postupně vídával unavenější a nemohoucnější. Její příbytek byl stále stejný a i ona sedávala vždy na svém oblíbeném místě na gauči v kuchyni, avšak pokaždé jsem cítil více a více, že s jejím stářím část mého světa z dětství pomalu mizí.Moji malou milou babičku jsme minulý rok pochovali. Dům, ve kterém jsem toho tolik prožil, si příbuzní mění dle svých představ, aby zde mohli žít. Prostředí, věci, vůně, jež v mém srdci měly tak pevné a silné místo už nikdy nebudou jako dřív.Tak moc jsem toho od babičky dostal. Vím už, že dobro může být všudypřítomné, že se dá projevovat v těch nejjednodušších věcech. Že lidem, které mám rád a Bohu prostě musím věřit. Dobří lidé, že se vždy mohou domluvit. Ach, je toho tolik…V nějaké sbírce moudrostí jsem se dočetl, že pokud se chce člověk stát nesmrtelným, musí něco napsat, anebo udělat něco, aby o něm někdo napsal.Babi, stále jsi se mnou. V mých vzpomínkách, v mé duši, v srdci, činech. Děkuji.

Martin Marek

Martin Marek

Bloger 
  • Počet článkov:  19
  •  | 
  • Páči sa:  0x

Snaží se být dobrým člověkem. Zoznam autorových rubrík:  Svet v hlaveL'udiaRodinaSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu