Alchymisté věřili, že to půjde. Doufali, že z ničeho udělají něco, že z olova udělají zlato. Celý život zasvětili úmorné činnosti v honbě za něčím, v co věřili jen oni. Obětovali tomu svůj život a i když často umírali chudí a proklínaní věřím, že byli se svým životem spokojeni.Kde jsou ale dnes lidé, pro které je všechno možné, kteří věří, že mají v rukou sílu schopnou pohnout světem jako papírovou kuličkou? Copak se všichni rozpustili v touze po splynutí s davem? S módou? Se stylem života?Stále však věřím, že ještě žijí lidé kteří se občas cití tak, jako by jim v srdci měla vybuchnout bomba a kteří věří, že když by jim na hlavu padal buldozer, tak jej odpálí jako tenisový míček.Snad jednou vezmou osud světa do svých rukou ti, kteří mají sílu a chuť táhnout ostatní stále NAHORU. Věřím, že tupí příživníci s kariérovým komplexem pujdou dělat to, na co doopradu stači a přestanou ostatním kazit náladu.Možná právě Ty, kdo teď čteš tento blog, máš v sobě tu sílu být ostatním vzorem, oporou, přítelem.Je to krásné žít. Co myslíš?
Alchymista
Věří někdo tomu, že když člověk něco opravdu chce, tak se celý vesmír spojí aby mu pomohl? Myslím si, že dnešní svět je prolezlý pesimismem a nedůvěrou v okolí, v lepší budoucnost, v sebe. Ale ono možná opravdu stačí jen málo, aby si člověk uvědomil, že každý sebenesmyslnější a sebehloupější okamžik života je nadherný, neopakovatelný a může být prosáklý rozkoší ze života a vírou ve své vlastní schopnosti.